Paví očko - gupka lat: Poecilia reticulata

Paví očko (Poecilia reticulata) - Živorodka duhová

také známá jako Živorodka duhová nebo "Gupka"

Paví očko je snad jedna z nejrozšířenějších akvarijních rybek. Díky jejímu snadnému odchovu a schopnosti rozmnožit se zaujala přední místo v srdci nejednoho akvaristy a nechybí ani v akváriích profesionálních chovatelů.

Historie a původ Pavího očka

"Gupkám", jak jsou tyto rybky všeobecně nazývány, se úspěšně podařilo zdomácnět i v nejrůznějších částech světa. Původní, poměrně nevelký areál rozšíření zahrrnuje území Guyany, Venezuely, severní Brazílie a především ostrovy Malých Antil Trinidad, Barbados a další, kde se vyskytují ve vodě sladké, brakické i mořské. Lidé se snažili využít tyto rybky i v boji proti komárům, přenašečům malárie, a tak je vysazovali na dalších místech po celém světě. Některé populace zanikly, jiné díky své přizpůsobivosti, odolnosti a plodnosti zdomácněly. Areál současného rozšíření je obrovský a zahrnuje některé další oblasti Jižní a Střední Ameriky a jižní státy USA až po Virginii. Paví očka se nacházejí i v Africe a jižní Asii.

Paví očko u nás

Do Evropy byla tato rybka poprvé dovezena roku 1908. Samička je méně atraktivní než sameček, který může hýřit snad až všemi barvami. Paví očko je rybkou velmi plodnou a u chovatelů akvaristů i velmi oblíbenou. Najdeme ji jak v nádržích začátečníků tak v akváriích fundovaných a zkušených profesionálů. Velmi úspěšný chov je prováděn v asijských pěstírnách. V nádržích laiků je nejčastější množení bez cíle, které přináší nahodile vzniklé, neprošlechtěné formy. Fundovaní chovatelé se snaží zachovat čistokrevné linie, takže mladé rybky jsou pečlivě tříděny na základě příbuzenské plemenitby. Ve velkých farmách se křížením dosahuje nových i barevných variet. Akvaristům se podařilo výběrem jedinců vychovat mnoho kmenů, které jsou na výstavách hodnoceny podle mezinárodně platných norem. Tyto vysoce prošlechtěné formy s obrovskými ploutvemi a mají co do vzhledu již pramálo společného s původnímí divokými rybkami z přírody. Tyto akvarijní rybky bohužel nejsou schopny přežít ve vodě naši zimu, v letních měsících ji však můžeme umisťovat do venkovních vodních nádrží a rybníčků, kde nám bez problému přežije.

Barevnost a tvary Poecilia recitulata

Obecně je barevná variabilita těchto rybek veliká. Stejně je tomu i u tvarové diferenciace - zejména u různých tvarů ploutví. V přírodních lokalitách se rozmanitost tvarů a barev tolik neprojevuje jako při chovu v akváriu. Dlouhoploutví jedinci jsou hůře pohyblivý a snadno tak padnou za obět všelijakým dravcům.

Chov Pavího očka

V akváriu mají být živorodky duhové chovány ve větších nádržích s dobře odstátou a odplyněnou vodovodní vodou. Samička dorůstá velikosti až 7 cm, sameček do 3,5cm. Nesnášejí starou a kyselou vodu, vadí jim kov ponořený ve vodě (zejména měď a železo). Teploty od 19°C do 26°C jsou přijatelné. V nádrži rostliny, a poměr rybek 4 litry vody na 1 rybku bez filtru. S filtrem a častější údržbou je možné chovat až jednoho jedince na litr vody.

Rybka se živí především rostlinnou stravou, je možné dávat jim zakoupené vločky v obchodech, avšak chceme-li zvýšit kvalitu jejich života a jeho délku, rybky přikrmujeme špetkou na jemno nastrouhaného tepelně neupraveného špenátu nebo zelí. Můžeme do akvária přidávat i "vodní blechy" které i nachytáme v kdejakém rybníku, ale doporučuji tyto nachytané blechy nejprv propláchnout vodovodní vodou (1-2min. v síťce) a zamrazit a rybkám podávat mražené kostičky (protože v rybníce by mohla být nějaká nákaza nebo škůdci, ti jsou takto eliminováni). Rybkám se pak krásně kulatí bříška.

Nové formy a šlechtění

Vychovávat nové formy pavích oček v akváriu je velmi náročným úkolem. Zejména rybky, které odpovídají některému z mezinárodních tvarových standartů, jsou pak v poměru k ostatním vždy velmi drahé. K docílení takových jedinců je základním předpokladem liniový chov (chov, kdy znáte jedince, jejich variace a množení je účelové) a jen velmi opatrné oživování krve kvalitními rybkami z jiným kmenů. U pokusů o nové barevné varianty se ve většině případů jedná zprvu o křížence různých linií.

Chovatel by měl postupovat tak, že nejdříve příbuzenským křížením ustálí zbarvení a v barevně jednotné linii klade následně nárok na tvar. Ryby se však v praxi většinou šlechtí výběrem tvarově nejlepších zvířat bez ohledu na to, bude-li zachována jednotnost barev. Výsledkem je nabídka statných, dlouhoploutvých, avšak barevně neustálených a nevyvážených jedinců, jak ji známe často z akvaristických obchodů. Tyto rybky mají navíc sklon se po několika generacích v akváriu vracet zpět do podoby ve své přírodní formě.

Chov mláďat

Pro amaterý stačí, je-li v akváriu dostatek porostu, kde se mohou mladé rybky schovat a uniknout tak pozornosti větších rybek, které je tak mohou lovit jako potravu.

Pro profesionálnější chov k chovu mláďat používáme větších nádrží (100-150 litrů), a to hned od začátku. Do nádrží vkládáme porodničky (umělohmotné klícky určené pro vložení samic těsně před porodem, samice z nich neunikne a tak nesežere mladé rybky, ty naopak z klícky mohou uniknout). Porodničky jsou zavěšené na horním okraji nádrže. Porodničky by měly mít alespoň 5-ti litrový rozměr, abychom mohli případně umístit i větší množství samic. Ryby do porodních klícek přelovujeme těsně před porodem, kdy mají bříško velké, téměř hranaté a v jeho zadní části patrnou velkou černou / tmavou skvrnu. Teplotu v nádrži udržujeme stabilní okolo 25°C. Na chemii vody nejsou rybky choulostivé - nesnášejí však vodu starou a kyselou. Jedna dospělá, chovná samička rodí okolo 150 - 200 ks plůdku (mláďat). U hůře živených rybek v menších akváriích však okolo 20-30ks mláďat.

Tyto odchovné nádrže jsou zásadně bez písku s rostlinami vsazenými v květináčích nebo kořenáčích. Podle počtu rybek (1000 -10 000ks) je nutné alespoň jendou dvakrát týdně vyprat filtry a odsát ze dna detrit (výkaly rybek), při tomto se vymění zároven alepoň třetina vody za odstátou, stejně teplou vodu. Rybičky krmíme dvakrát denně dostatečným množstvím potravy tak, aby nehladověly jinak se zpožďuje jejich vývoj, což se v dospělosti neblaze projeví. Samičky v porodničkách vyměňujeme tak, aby rozdíl ve stáří potěru nebyl větší jak 10 dní.

Jakmile lze u dorůstajícího plůdku zjistit pohlaví podle počínající diferenciace u gonopondií samců, musíme bezpodmínečně, a to ihned, obě pohlaví roztřídit a dále chovat odděleně. Pro šlechtění je slabší jedince během chovu likvidovat (malé, málo pohyblivé, nemocné). Čím rychleji rybky porostou a čím později se začnou vybarvovat, tím máme větší naději, že z nich vyrostou maximálně silní a zdraví jedinci. Z těchto důvodů i někteří chovatelé chovají tyto rybky na hranici 20°C, růst je tak sice pomalejší, ale rybky se dožijí téměř dvojnásobně vysokého věku a větší velikosti (okolo 6-7 cm u samic a 3-4cm u samců).

Doba růstu Pavích oček

Samci dospívají a zcela se vybarvují podle rodičů během 6 měsíců. Největší pozornost bychom měli věnovat však samičkám, aby nebyly oplodněny nevhodným samečkem. Doba březosti (těhotenství této živorodky) závisí značně na teplotě vody a při 25°C trvá 25 až 30 dní. Březí samice můžeme snadno rozeznat podle tmavé skvrny v zadní části bříška. Jedno páření páru stačí k oplození vajíček v těle samice na dva až tři vrhy. Samci pavích oček jsou velmi aktivní partneři a nenechají se přemlouvat.

Paví očko a akvárium

Rybkám vyhovuje osázená nádrž jemnolistými rostlinami, a filtrovaní. Voda by neměla obsahovat kovy a neměla by být stará. Rybky jsou vhodné do společnosti dalších ryb jako jsou např. neonky, většina teter, a jiné. Paví očka jsou mírumilovná a kromě drobných potyček o jídlo nejsou agresivní vůči jiným druhů, občas samička odežene dorážejícího samce.

Zdroj: http://zverimex.kvaline.cz/Pavi-ocko.html